Přeskočit na obsah

Sibyla z Anjou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sibyla z Anjou
flanderská hraběnka
Portrét
Narození1112/16?
Úmrtí1165
Betánie
PohřbenaKlášter sv. Lazara v Bethany
ManželéVilém I. Flanderský
Dětřich I. Flanderský
PotomciFilip I. Flanderský
Matěj Alsaský
Markéta Alsaská
Gertruda Alsaská
Matylda
Petr Alsaský
DynastieChâteau-Landonové
OtecFulko V. z Anjou
MatkaErmengarda z Maine
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sibyla z Anjou (francouzsky Sibylle d'Anjou, 1112/16?-1165 Bethany)[1] byla flanderskou hraběnkou a opakovaně také za manželovy nepřítomnosti regentkou panství.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Sibyla s Dětřichem na bazilice v Bruggách

Sibyla se narodila jako dcera Fulka, hraběte z Anjou[pozn. 1] a Ermengardy, dědičky hraběte z Maine. Roku 1123 ji otec provdal za Viléma Clita a jako věno dostala hrabství Maine. Manželství trvalo krátce, již o rok později bylo papežem na zásah anglického krále Jindřicha I. pro blízké příbuzenství anulováno.[pozn. 2]

„ ...díky modlitbám, ale také díky těžké sumě zlata, stříbra a jiného koření “
— Ordericus Vitalis[5]

Hrabě Fulko proti zrušení dceřina manželství protestoval, s králem Jindřichem měl spory ještě kvůli Jindřichem zadržovanému věnu ovdovělé dcery Matyldy[6][pozn. 3] a byl proto papežem exkomunikován. Spory s Jindřichem se vyřešily[6] v roce 1128 svatbou mezi Fulkovým synem Geoffroyem a Matyldou, Jindřichovou dcerou a dědičkou Anglie.

Ovdovělý Fulko z Anjou byl zřejmě krátce poté osloven nabídkou na sňatkové spojení s Melisendou, mladičkou dědičkou Jeruzalémského království. Vzdal se tedy hrabství ve prospěch staršího syna a na jaře 1129 se vylodil ve Svaté zemi. Sňatkem se stal spoluvladařem jeruzalémského krále Balduina II. a jeho následníkem.[7] Sibyla otce doprovázela a roku 1134 uzavřela nový sňatek, stala se druhou chotí flanderského hraběte Dětřicha[pozn. 4] a vrátila se s ním zpět na evropský kontinent.

Sibyla svým příbuzenstvím s anglickým dvorem pozvedla prestiž nové flanderské dynastie a během manželství dala Dětřichovi sedm potomků. Prvorozený syn Balduin zemřel v dětství a ostatní děti hrály významnou roli v rámci lokální sňatkové politiky. Nová hraběnka svého muže významně ovlivňovala ve vztahu k církvi, společně učinili četné církevní donace. Sloužila svému choti jako rádkyně a prostředník při sporech církevních i světských.[8]

Dětřich, křižák a příznivce templářského řádu[9] opakovaně navštěvoval Svatou zemi a Sibyla byla v době jeho nepřítomnosti pověřena správou hrabství.[pozn. 5][10] Během Dětřichovy křížové výpravy se pokusil sousední hrabě Balduin Henegavský využít jeho nepřítomnosti, riskoval exkomunikaci útokem na majetek křižáka a začal drancovat Flandry. Sibyla, ač v tu dobu těhotná, byla schopná shromáždit odhodlané muže, vyjít do protiútoku a začít Balduinovi pustošit Henegavsko.[11] Poté oba za zprostředkování remešského arcibiskupa Samsona z Mauvoisin uzavřeli příměří. Dětřich se urychleně vrátil z Konstantinopole a v následné válce byla zdevastována obě hrabství. Roku 1151 muži uzavřeli mírovou smlouvu, která zahrnovala sňatkové plány týkajících se jejich potomstva.

Svého muže Sibyla roku 1157 při jeho třetí pouti doprovázela, po příjezdu do Jeruzaléma se odmítla vrátit zpět do Evropy.[12] Sibylina zbožnost a setrvalý zájem o Svatou zemi se tehdy projevil přáním odejít do ústraní. Stala se jeptiškou v klášteře sv. Lazara v Bethany.[10][pozn. 6] Dětřich znechucený sobectvím knížat ve Svaté zemi a opuštěný vlastní ženou se vrátil do Flander. Roku 1164 uskutečnil svou poslední cestu do Svaté země, snad aby se mohl setkat se svou chotí,[11] která po smrti nevlastní matky Melisendy ovlivňovala dění na jeruzalémském dvoře.[1] Sibyla zemřela roku 1165 a Dětřich o tři roky později.

Vývod předků

[editovat | editovat zdroj]
Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Geoffroy II. z Gâtinais
 
 
 
 
 
 
 
Fulko IV. z Anjou
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ermengarda z Anjou
 
 
 
 
 
 
 
Fulko V. z Anjou
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Simon I. z Montfortu
 
 
 
 
 
 
 
Bertrada z Montfortu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka z Évreux
 
 
 
 
 
 
 
Sibyla z Anjou
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan z Baugency
 
 
 
 
 
 
 
Eliáš I. z Maine
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pavla z Maine
 
 
 
 
 
 
 
Ermengarda z Maine
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gervais ze Château-du-Loir
 
 
 
 
 
 
 
Matilda ze Château-du-Loire
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ermengarda
 
 
 
 
 
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Hrabata z Anjou byla současníky považována za potomky víly Meluzíny.[3]
  2. ↑ Oba byli vnuky Richarda I. Normandského, šlo o příbuzenství v pátém či šestém stupni.[4]
  3. ↑ Matylda, původním jménem Alice byla vdovou po králově utopeném synovi Vilémovi.
  4. ↑ Dětřich byl v boji o Flandry tím úspěšnějším soupeřem Sibylina prvního manžela Viléma Clita.
  5. ↑ Doloženy jsou Fulkovy pobyty a Sibylino regentství v letech 1138-1139 a 1147-1149.
  6. ↑ Abatyší zde byla Judita, dcera krále Balduina II., obě ženy podporovaly Melisendu a prosadily volbu Amalricha z Nesle latinským patriarchou Jeruzaléma.[12]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b www.fmg.ac
  2. ↑ Gilbert of Mons. Chronicle of Hainault. Příprava vydání Laura Napran. Woodbridge: The Boydell Press, 2005. 221 s. Dostupné online. ISBN 1-84383-120-1. S. 47. Dále jen Chronicle of Hainault. 
  3. ↑ LEBE, Reinhard. Království jako věno. Praha: Brána, 1999. 208 s. ISBN 80-7243-059-9. S. 57. 
  4. ↑ PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-544-5. S. 144. Dále jen Žena v době katedrál. 
  5. ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 129. Dále jen Rytíř, žena a kněz. 
  6. ↑ a b www.fmg.ac
  7. ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 93. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi. 
  8. ↑ NICHOLAS, Karen S. Countesses as Rulers in Flanders. In: EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in medieval France. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1999. Dále jen Countesses as Rulers in Flanders. ISBN 0-8122-1700-4. S. 122. (anglicky)
  9. ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 20. Dále jen Noví rytíři. 
  10. ↑ a b Chronicle of Hainault, str. 48
  11. ↑ a b Countesses as Rulers in Flanders, str. 123
  12. ↑ a b DEBACKER, Leopold Joseph. Gathering Leaves. [s.l.]: Lulu.com, 2008. ISBN 978-0557016853. S. 251. (anglicky) Dále jen Gathering Leaves. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Flanderská hraběnka
Předchůdce:
Swanehilda 		1139–1165
Sibyla z Anjou 		Nástupce:
Alžběta z Vermandois
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sibyla_z_Anjou&oldid=22438084“